znak obce

Historie obce Sobíňov

Historie obce Sobíňov
První písemná zmíňka o obci Sobíňov pochází z roku 1358, kdy je připomínán Jan Kohout ze Soběnova.
 Galerie na Flickru
250 starých fotek
  Úvod | Mapa 1764 | Mapa 1250
Lidé ze Sobíňova
Knížky ze Sobíňova
Poslechy ze Sobíňova
Videa ze Sobíňova
Pohlednice ze Sobíňova
Ze života zdejších předků
Historie okolních obcí
Slovo autora












































Významné osobnosti









Copyright © 2011
Věnováno rodné obci.


Tyto stránky vznikly na popud autora, ve volném čase bez nároku na honorář. Informace zde uváděné jsou poskytnuty v dobré víře bez právních záruk.

Historický obsah stránek je možné v původním znění dále šířit s uvedením zdroje.

Licence Creative Commons

Na grafický design stránek
se vztahuje autorský zákon.

Optimalizováno pro Google Chrome.
Neprošlo jazykovou korekturou.

TOPlist

Stránky jsou zařazeny do fondu České národní bibliografie. Budou trvale uchovávány a archivovány Národní knihovnou České Republiky.

 

Bedřich Starý - letec

- plukovník letectva

Narodil se 10.7.1894 v Sobíňově. Občanským povoláním byl zahradnický praktikant. Před 1. světovou válkou odešel do Francie a po jejím vypuknutí se v srpnu 1914 přihlásil do francouzské cizinecké legie. V rámci francouzské armády v prosinci 1915 nastoupil pilotní výcvik. Po jeho ukončení se zapojil do vzdušných bojů s německým letectvem. U několika bojových letek (Esc. Paul Schmitt 126, Esc. Sopwith 128, Esc. Breguet 128) nalétal celkem 450 hodin. V bojích byl dvakrát raněn (16.6.1915 a 3.7.1918) a následně vyznamenán francouzským válečným křížem a později se stal i rytířem „Čestné legie“. Jeho bratr Jiří Starý zastával v naší obci několik let funkci starosty.

Po příjezdu do ČSR sloužil v hodnosti poručíka jako pilot u letky Breguet Bre–590, se kterou se v letních měsících roku 1919 zúčastnil obrany Slovenska před maďarským vpádem. V říjnu 1919 se ujal velení 6. letecké roty, která byla jako 6. letka ve Vajnorech včleněna do nově formovaného leteckého pluku 3. Do hodnosti kapitána byl povýšen v dubnu 1920 a štábním kapitánem se stal v prosinci 1922. Od března 1923 krátce působil u leteckého pluku 2 v Olomouci, ale již koncem dubna téhož roku odjel na studijní cestu do Francie. Po svém návratu se v srpnu 1923 stal velitelem I./2. peruti v Olomouci. V listopadu 1923 převzal velení VLU. Za jeho velení se učiliště přemístilo z Chebu do Prostějova. Na majora byl povýšen v prosinci 1926 a podplukovníkem se stal v červenci 1929. V srpnu 1929 byl přeložen k leteckému pluku 4 do Prahy, kde vykonával funkci zástupce velitele. V téže funkci působil od listopadu 1931 do září 1932 u leteckého pluku 3 v Piešťanech. Poté ve školním roce 1932/1933 přednášel jako řádný učitel u Velitelské školy v Praze. V únoru 1934 se opětně ujal velení VLU a v červenci téhož roku byl povýšen do hodnosti plukovníka. V čele učiliště setrval až do května 1939, kdy byl v důsledku německé okupace a zrušení školy přeložen do výslužby.

Po osvobození ČSR byl v dubnu 1946 opětně povolán do čs. armády a ustanoven velitelem Vojenské letecké ozdravovny v Komorním Hrádku. V červnu 1947 přešel k Vědeckému leteckému ústavu do Letňan, kde vykonával funkci náčelníka odboru technické dokumentace setrval až do svého opětného přeložení do výslužby v dubnu 1954. V ústavu ovšem působil v postavení občanského zaměstnance až do svého odchodu do důchodu jako vedoucí literární služby. Byl důstojníkem Čestné legie, také byl vyznamenaný Vojenskou medailí, francouzským válečným křížem s dvěma palmami a hvězdou, Československým válečným křížem, Československou revoluční medailí a Československou medailí vítězství.

Z bojového nasazení I.
Prvním z našich dobrovolníků, který získal diplom pilota, byl Bedřich Starý. Po technické přípravě pro letce v Dijonu absolvoval 21. února 1916 leteckou školu v Pa u na letounech Blériot. Poté pokračoval ve výcviku na bombardovacích letadlech typu Voisin v pokračovací letecké škole v Avordu. Odtud odjel v dubnu 1916 do shromaždiště pilotů v etapním pásmu, odkud byli piloti podle potřeby odesíláni na frontu. Létal zde s žáky v pozorovatelském kursu. Po ukončení výcviku na bombardovacích letadlech typu Paul Schmitt odjel s nově utvořenou eskadrilou na frontu. Létal zde v eskadrilách PS 126 i PS 128. Jeho touhou však bylo létat na stíhacích letounech. Proto si také desátník Starý, řečený Le Goff, po úspěšných akcích (mj. se v květnu 1917 zúčastnil skupinového denního bombardování) podal 26. července 1917 žádost o přeřazení na stíhací letadla typu Spad. Jeho žádost však nebyla vyslyšena. V létě 1917 zaměnila eskadrila PS 128 letadla P. Schmitt za letadla Sopwith Strutter. V listopadu a prosinci 1917 vyměnila eskadrila PS 126 svá letadla Schmitt za letadla Brcguct XIY-B2 . Starý sestřelil 18. května 1918 při bombardovací misi německé letadlo, ale 3. července 1918 byl sám v leteckém souboji raněn a donucen nouzově přistát. Po čtyřměsíčním léčení se na vlastní žádost vrátil na frontu. Jeho letecké výkony byly odměněny řadou francouzských a později československých vyznamenání. (Zdroj: Historie vojenství 6/1996)

Z bojového nasazení II.
Velmi dobrodružným letem se pro por. Hamšíka stal dopoledne 8. června nálet na levické nádraží a průzkum v okolí města. Hamšík později vzpomínal, jak z kabiny pozorovatele ručně shodil dvě 10kg pumy, které vybuchly v kolejišti, a pak, kvůli problémům s motorem, v rychlém sledu zbylé tři (podle všeho je ani nestačil odjistit, protože nevybuchly). Pilotem Hamšíkova letounu byl (i v mnoha dalších případech) nadporučík Bedřich Starý (bývalý příslušník francouzského letectva z 1. světové války, který se do ČSR vrátil právě s eskadrou Bre 590). Týž den odpoledne posádka Starý–Hamšík podnikla další bombardovací nálet. Za zmínku stojí i nálet z 13. června na železniční stanici Parkan (dnešní Štúrovo), osádka Starý–Hamšík zde měla jednou pumou zasáhnout maďarský obrněný vlak.

Další informace o Bedřichu Starém naleznete v tomto pdf dokumentu.

Další informace o Bedřichu Starém naleznete v tomto článku.

Skočit nahoru | Skočit na mapu