Historie obce Sobíňov

- plukovník letectva

Narodil se 10.7.1894 v Sobíňově. Občanským povoláním byl zahradnický praktikant. Před 1. světovou válkou odešel do Francie a po jejím vypuknutí se v srpnu 1914 přihlásil do francouzské cizinecké legie. V rámci francouzské armády v prosinci 1915 nastoupil pilotní výcvik. Po jeho ukončení se zapojil do vzdušných bojů s německým letectvem. U několika bojových letek (Esc. Paul Schmitt 126, Esc. Sopwith 128, Esc. Breguet 128) nalétal celkem 450 hodin. V bojích byl dvakrát raněn (16.6.1915 a 3.7.1918) a následně vyznamenán francouzským válečným křížem a později se stal i rytířem „Čestné legie“. Jeho bratr Jiří Starý zastával v naší obci několik let funkci starosty.

Po příjezdu do ČSR sloužil v hodnosti poručíka jako pilot u letky Breguet Bre–590, se kterou se v letních měsících roku 1919 zúčastnil obrany Slovenska před maďarským vpádem. V říjnu 1919 se ujal velení 6. letecké roty, která byla jako 6. letka ve Vajnorech včleněna do nově formovaného leteckého pluku 3. Do hodnosti kapitána byl povýšen v dubnu 1920 a štábním kapitánem se stal v prosinci 1922. Od března 1923 krátce působil u leteckého pluku 2 v Olomouci, ale již koncem dubna téhož roku odjel na studijní cestu do Francie. Po svém návratu se v srpnu 1923 stal velitelem I./2. peruti v Olomouci. V listopadu 1923 převzal velení VLU. Za jeho velení se učiliště přemístilo z Chebu do Prostějova. Na majora byl povýšen v prosinci 1926 a podplukovníkem se stal v červenci 1929. V srpnu 1929 byl přeložen k leteckému pluku 4 do Prahy, kde vykonával funkci zástupce velitele. V téže funkci působil od listopadu 1931 do září 1932 u leteckého pluku 3 v Piešťanech. Poté ve školním roce 1932/1933 přednášel jako řádný učitel u Velitelské školy v Praze. V únoru 1934 se opětně ujal velení VLU a v červenci téhož roku byl povýšen do hodnosti plukovníka. V čele učiliště setrval až do května 1939, kdy byl v důsledku německé okupace a zrušení školy přeložen do výslužby.

Po osvobození ČSR byl v dubnu 1946 opětně povolán do čs. armády a ustanoven velitelem Vojenské letecké ozdravovny v Komorním Hrádku. V červnu 1947 přešel k Vědeckému leteckému ústavu do Letňan, kde vykonával funkci náčelníka odboru technické dokumentace setrval až do svého opětného přeložení do výslužby v dubnu 1954. V ústavu ovšem působil v postavení občanského zaměstnance až do svého odchodu do důchodu jako vedoucí literární služby. Byl důstojníkem Čestné legie, také byl vyznamenaný Vojenskou medailí, francouzským válečným křížem s dvěma palmami a hvězdou, Československým válečným křížem, Československou revoluční medailí a Československou medailí vítězství.

Z bojového nasazení I.
Prvním z našich dobrovolníků, který získal diplom pilota, byl Bedřich Starý. Po technické přípravě pro letce v Dijonu absolvoval 21. února 1916 leteckou školu v Pa u na letounech Blériot. Poté pokračoval ve výcviku na bombardovacích letadlech typu Voisin v pokračovací letecké škole v Avordu. Odtud odjel v dubnu 1916 do shromaždiště pilotů v etapním pásmu, odkud byli piloti podle potřeby odesíláni na frontu. Létal zde s žáky v pozorovatelském kursu. Po ukončení výcviku na bombardovacích letadlech typu Paul Schmitt odjel s nově utvořenou eskadrilou na frontu. Létal zde v eskadrilách PS 126 i PS 128. Jeho touhou však bylo létat na stíhacích letounech. Proto si také desátník Starý, řečený Le Goff, po úspěšných akcích (mj. se v květnu 1917 zúčastnil skupinového denního bombardování) podal 26. července 1917 žádost o přeřazení na stíhací letadla typu Spad. Jeho žádost však nebyla vyslyšena. V létě 1917 zaměnila eskadrila PS 128 letadla P. Schmitt za letadla Sopwith Strutter. V listopadu a prosinci 1917 vyměnila eskadrila PS 126 svá letadla Schmitt za letadla Brcguct XIY-B2 . Starý sestřelil 18. května 1918 při bombardovací misi německé letadlo, ale 3. července 1918 byl sám v leteckém souboji raněn a donucen nouzově přistát. Po čtyřměsíčním léčení se na vlastní žádost vrátil na frontu. Jeho letecké výkony byly odměněny řadou francouzských a později československých vyznamenání. (Zdroj: Historie vojenství 6/1996)

Z bojového nasazení II.
Velmi dobrodružným letem se pro por. Hamšíka stal dopoledne 8. června nálet na levické nádraží a průzkum v okolí města. Hamšík později vzpomínal, jak z kabiny pozorovatele ručně shodil dvě 10kg pumy, které vybuchly v kolejišti, a pak, kvůli problémům s motorem, v rychlém sledu zbylé tři (podle všeho je ani nestačil odjistit, protože nevybuchly). Pilotem Hamšíkova letounu byl (i v mnoha dalších případech) nadporučík Bedřich Starý (bývalý příslušník francouzského letectva z 1. světové války, který se do ČSR vrátil právě s eskadrou Bre 590). Týž den odpoledne posádka Starý–Hamšík podnikla další bombardovací nálet. Za zmínku stojí i nálet z 13. června na železniční stanici Parkan (dnešní Štúrovo), osádka Starý–Hamšík zde měla jednou pumou zasáhnout maďarský obrněný vlak.

Další informace o Bedřichu Starém naleznete v tomto pdf dokumentu.

Další informace o Bedřichu Starém naleznete v tomto článku.