znak obce

Historie obce Sobíňov

Historie obce Sobíňov
První písemná zmíňka o obci Sobíňov pochází z roku 1358, kdy je připomínán Jan Kohout ze Soběnova.
 Galerie na Flickru
250 starých fotek
  Úvod | Mapa 1764 | Mapa 1250
Lidé ze Sobíňova
Knížky ze Sobíňova
Poslechy ze Sobíňova
Videa ze Sobíňova
Pohlednice ze Sobíňova
Ze života zdejších předků
Historie okolních obcí
Slovo autora












































Významné osobnosti









Copyright © 2011
Věnováno rodné obci.


Tyto stránky vznikly na popud autora, ve volném čase bez nároku na honorář. Informace zde uváděné jsou poskytnuty v dobré víře bez právních záruk.

Historický obsah stránek je možné v původním znění dále šířit s uvedením zdroje.

Licence Creative Commons

Na grafický design stránek
se vztahuje autorský zákon.

Optimalizováno pro Google Chrome.
Neprošlo jazykovou korekturou.

TOPlist

Stránky jsou zařazeny do fondu České národní bibliografie. Budou trvale uchovávány a archivovány Národní knihovnou České Republiky.

 

Huťský mlýn

Huťský mlýn byl postaven v roce 1756 na místě bývalé hutě a slévárny v Nové vsi. V roce 1761 jej od vrchnosti koupil Václav Vepřovský. Nový mlynář obdržel povolení zřídit u mlýna pilu. Mlýn, ale musel napřed mlít pro lidi v polenském panství, až po té směl být k dispozici i pro cizí. Hospodářský úřad polenského panství musel při výlovu Sobiňovského rybníka nad tímto mlýnem zajistit, aby mlynář mohl do šesti týdnů mít opět mlýn v chodu. Po Václavu Vepřovském od roku 1778 spravovala mlýn rodina Janáčkova z Markvartic. V roce 1813 převzal mlýn od dědiců Antonín Janáček.

Při podzimních deštích v roce 1818 voda protrhla hráz rybníka nad mlýnem. Prostor rybníka byl hned z jara následujícího roku oset místními chudými lidmi, kteří se vesměs živili pasením dobytka v panských lesích. Vrchnosti museli za tento prostor odvádět poplatky, ty převyšovali výnos z chovu ryb a tak se vrchnosti nechtělo hráz rybníka opravovat. Většinu úrodné půdy měli totiž rozebránu místní sedláci (viz mapa osídlení).

Mlynář byl bez vody a tak mu nezbylo než si na liknavý přístup vrchnosti ztěžovat u krajského úřadu. Vrchnost po té od něj až v roce 1822 mlýn odkoupila. V okruhu 2 km se nacházelo v této době 9 mlýnů (na polenském a hornostudeneckém panství).

Budova byla později v 18. století využívaná pro textilní výrobu, které se zde věnoval Karel Jeníček. Později si koupil továrničku u nádraží ve Ždírci kam celou textilní výrobu přesunul. Dnes se zde nachází závod obdobného zaměření.

Když počátkem století trávil Tomáš G. Masaryk v Krucemburku dovolenou, učinil návštěvu textilní výroby v budově mlýna u pana Jeníčka. Po přesunutí této výroby zde bylo na nějaký čas řeznictví a uzenářství pana Henzla. Po něm zde prožívala svoje stáří paní Polnická, profesí učitelka.

Huť v Nové Vsi

V místech bývalé budovy mlýna před rokem 1597 vlastnili páni z Hradce závod na výrobu železa pod sobíňovským rybníkem. Podle účetních záznamů uložených v Jindřichově Hradci se ruda dobývala někde v blízkosti a to hlavně hnědel, krevel a ocelek. Byly zde dvě dýmačky (pec), ve kterých se ruda tavila. Ruda se dobývala podle toho jak huť potřebovala. Šachty byly povrchové. Získanou rudu dovážel vozka k dýmačce, kde ji přejímal kolštiter - třídič rudy, který ji roztloukl na menší kousky. Ruda se smíchala s dřevěným uhlím a struskovým vápencem a dýmala se v dýmačce. Vzduch do dýmačky byl vháněn měchy, které byli poháněny vodním kolem. Ruda se tavila na kusy železa o velikosti cihly. Tyto kovové cihly byly dále zpracovávány - spojovány na větší železné kusy v kovací peci kováři a slévači. Pec měla jeřáb, kterým se vytahovali kusy železa mimo pec. V huti bylo velké kovací kladivo - hamr na kterém se kovalo, bylo poháněné vodním kolem. Kutím se získala houska kujného železa, která se na kovadlině zpracovala na různé nářadí a železné předměty. Kolem roku 1590 zde bylo možné za rok vyrobit 18 - 20 tun železa. Ruda se dobývala povrchově kolem Hlíny, dosud se tam v tůních vyskytuje červená voda od hnědele.

Pozůstatkem po železářském závodu, který zde byl před mlýnem je škvára na zahradě, která byla v roce 1956 odkryta a použita na opravu cest v obci. Za zmínku stojí uvést, že struska se v naší obci a širokém okolí při budování cest brala také ze Starého Ranska a to hlavně ze zde navezeného kopce, který se nacházel mezi Janáčkovou továrnou (dnes BeHo) a rybníkem. Toto nám dokladuje i pohlednice z roku 1931.

Přejít nahoru | Přejít na mapu