Historie obce Sobíňov
První písemná zmíňka o obci Sobíňov pochází z roku 1358, kdy je připomínán Jan Kohout ze Soběnova.
Tyto stránky vznikly na popud autora, ve volném čase bez nároku na honorář. Informace zde uváděné jsou poskytnuty v dobré víře bez právních záruk.
Historický obsah stránek je možné v původním znění dále šířit s uvedením zdroje.
Na grafický design stránek
se vztahuje autorský zákon.
Optimalizováno pro Google Chrome.
Neprošlo jazykovou korekturou.
Stránky jsou zařazeny do fondu České národní bibliografie. Budou trvale uchovávány a archivovány Národní knihovnou České Republiky.
Ve druhé polovině 13. století docházelo v Českých zemích k nové kolonizační vlně. Celé rodiny se vydávali do dosud neosídlených koutů a zakládali zde nové vesnice.
Schopnému zájemci umožnil vlastník nedotčené krajiny (církev, šlechta) vytyčit na daném místě novou vesnici (obydlí a polnosti). Tento člověk byl nazýván lokátorem, později se z něj stal Rychtář. Na Lokátorovi bylo zajistit další nové osadníky a vést je. Odměnou za jeho úsilí mu připadlo právo postavit si mlýn. Celkově byli všichni nový osadníci osvobozeni na několik let od daní.
Když dorazili na dané místo, nejprve museli vykácet les okolo potoka, pro stavbu svých obydlí. Odlesnění postupně rozšiřovali až na nějakých 20 hektarů. Každý dílec musel být vytyčen do šířky, tyto dílce se rozbíhali do dáli rovnoměrně k obvodu vymezeného území.
K tomu, aby vesnice dlouhodobě mohla prosperovat bylo zapotřebí dostatek vody a dobrá výnosnost polí. Za jednotlivými statky se rozbíhala malá políčka a dále od vsi se nacházeli pastviny. Tito lidé museli neustále bojovat s náletovými dřevinami (kamením a kořeny při orbě) a bránit svojí úrodu proti nezmarům počasí. V této době se pro hospodaření na polích praktikoval princip trojpolí (ozim, jar a úhor). Dva dílce byli tedy osety a třetí byl ponechán ladem. Výkonnostní jednotkou pro hospodaření na polích byla dostupná síla dobytka, tedy jeho počet, zároveň pro něj bylo nutné mít dostatek pastvin. Dokud nebyl postaven mlýn lidé používali k mletí obilí ruční mlýnky. Počet mlýnů a jejich hustota v krajině tedy rostla s tím jak se zvyšovalo množství obdělávané půdy.
